Pražské vystoupení R.E.M.
Když se v roce 1995 vydala americká skupina R.E.M. po šesti letech na světové turné, jednou z předpokládaných zastávek měla být i česká metropole. Čtveřice hudebníků kolem frontmana Michaela Stipea byla tehdy na vrcholu tvůrčích sil. Trhala rekordy v prodeji svých nahrávek, sbírala nejrůznější ocenění a její skladby se pravidelně umisťovaly na předních příčkách všech komerčních hitparád. Přesto stíhala “Monster Tour” jedna pohroma za druhou. Kolaps bubeníka Billa Berryho během vystoupení ve švýcarském Lausanne, který přinutil R.E.M. odložit celou řadu plánovaných konzertů (včetně toho pražského), byl teprve počátkem série neočkávaných událostí. Ačkoli kapela s několikaměsíčním zpožděním do Čech nakonec přijela, vystoupení překazila náhlá zdravotní indispozice baskytaristy Mike Millse. Frustrované kvarteto zrušilo bez náhrady všechny zbývající konzerty, s výjimkou jediného – pražského.
Dne 17. srpna 2008, třináct let od prvního plánovaného vystoupení v Edenu, se R.E.M. na zrekonstruovaný slávistický stadion vrátily v rámci “Accelerate Tour” (mezitím vstupovali v Praze v roce 2005 a zahráli i na předávání výročních hudebních cen Anděl v roce 1999). Ačkoli již bez Billa Berryho, který opustil skupinu v roce 1997, a o půl generace starší, přesto tentokrát českému publiku žádné nepříjemné překvapení nepřichystali. Trio, pocházející z amerického městečka Athens, se objevilo na pódiu krátce po osmé hodině a své vystoupení zahájilo energickým trojlístkem písní (These Days, Living Well Is the Best Revange a What´s the Frequency, Kenneth?). Výběr především razantnějších kusů (s výjimkou akustického provedení písní I´ve Been High a Let Me In), doprovázených vizuálně střídmou videoprojekcí s punkovou estetikou osmdesátých let, byl charakteristickým rysem celého pražského vystoupení a zjevně odkazoval k současnému zvuku, kterým se R.E.M. prezentovaly na posledním řadovém albu Accelerate. Albu, které vyvolalo kladné ohlasy, a kterým dle odborné kritiky překonala skupina dlouhé roky tvůrčího tápání (na pražské koncertu z něj zaznělo celkem pět skladeb).
 Michaela Stipe Foto: archiv
Střídmé bylo vystupování i samotných muzikantů. Stipe, známý svými nonkonformními názory a vyhraněně protibushovským postojem, omezil komunikaci s dvacetitisícovým publikem na minimum a plně za sebe nechal hovořit hudbu. Pouze v průběhu skladby Electrolite vyzval posluchače, aby ozářili plochu svými mobilními telefonony a vytvořili tak iluzi nočního Los Angeles. Repertoár pražského vystoupení, který sestavil kytarista Peter Buck, obsahoval jak největší hity, které skupina během své téměř třicetileté existence vyprodukovala, tak i písně raritní a již téměř zapomenuté. Zatímco i pro znalce hudební tvorby R.E.M. bylo obtížné identifikovat letitou Little America z druhého studiového alba Reckoning či pozapomenutý hit Driver 8, jiné skladby byly všeobecně známé a dokázaly uvést do varu i z počátku lehce strnulé publikum. Silný ohlas sklidily především Drive, z kultovní desky Automatic for the People, filmová The Great Beyond či Bad Day, úvodní singl z hitové kompilace In Time. Stipe předváděl podivné taneční kreace a dokonce seskočil z pódia mezi návštěvníky, Mills stál za mikrofonem a závěrečná Imitation of Life, z kritikou zatracované desky Reveal, dokázala rozespívat dvacetitisícový dav. Rozjaření posluchači ani nemuseli dlouho naléhat a dočkali se očekávaného přídavku, který obsahoval aktuální singl (Supernatural Superserious), největší hit skupiny (Losing My Religion), dvě starší sklady (It´s The End Of The World As We Know It, Don´t Go Back to Rockville) a na závěr hudební poctu České republice. Skladba Man on the Moon, kterou režisér Miloš Forman použil jako titulní skladbu ve svém stejnojmeném filmu, celé vystoupení tria z amerického městečka Athens symbolicky ukončila.
R.E.M. se v Praze představili v solidní formě a přes svůj pokročilejší věk předvedli energií nabité vystoupení, které představilo nejen aktuální tvorbu, ale i průřez celou dosavadní úspěšnou kariérou. Snad jen škoda, že nezazněl Radio Free Europe, první singl z roku 1981, který by pražské publikum nepochybně oslovil.
Marek Škorvaga
Diskuze k článku |
|
Zobrazuji příspěvky 0 – 0 z celkem 0:
(reagovat)
|
|