KulturaSpolečnost

Miloš Forman: Co tě nezabije...

Dokumentární film Miloslava Šmídmajera Miloš Forman: Co tě nezabije... bezpochyby patří do kategorie těch, které stojí za to vidět. Režiséra Miloše Formana lze bez váhání zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti české i světové kultury a zcela jistě by se vešel mezi deset ve světě nejznámějších Čechů (ač s americkým občanstvím). Tento dokument však hovoří o něčem víc, než „pouze“ o Formanově filmové práci. Na jeho životním osudu poukazuje na spletité dějiny naší země v průběhu dvacátého století.

Miloš Forman se narodil v roce 1932 a v průběhu nacistické okupace ztratil oba rodiče, kteří byli zatčeni a později zavražděni v koncentračních táborech. Velice krátce po skončení jedné diktatury se v Československu ujala vlády diktatura nová, tentokráte komunistická. Konečné důsledky pro svobodu obyvatel naší země však byly shodné. Není proto překvapivé, že Miloš Forman využil příležitosti a po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 se do vlasti ze zahraničního pracovního pobytu již nevrátil. Usadil se ve Spojených státech amerických, kde se vypracoval v jednu z nejuznávanějších postav svého oboru.

Z této velmi heslovité charakteristiky by se mohlo zdát, že Forman může po právu pociťovat nespravedlnost a nepřízeň osudu, že může mít nárok stěžovat si na svůj životní úděl. Nic takového z jeho projevu však cítit není. Naopak na diváka působí velkou životní silou, která postrádá jakýkoli nárok na sebelítost neřkuli vyžadování projevů lítosti od ostatních. Na druhou stranu z něj ale není cítit ani žádná tvrdost, kterou někdy lidé s podobným osudem mívají. Pochopitelně se ho některé události jeho života silně dotkly, zejména ty, související se smrtí rodičů. Nicméně z Formanových slov je patrné, že netruchlí pouze nad jejich osudem, ale nad osudy všech, kteří si prošli nebo procházejí podobným utrpením jako oni. Důraz na svobodu a základní lidská práva se promítá i do jeho fimové tvorby. Do volby témat i způsobu zpracování.

Průvodce filmem je sám Miloš Forman, jehož slova jsou prokládána ukázkami z jeho filmů spolu s komentáři Formanových spolupracovníků, herců, producentů, přátel a v neposlední řadě i rodiny. Z těchto rozhovorů je dobře patrné, jak moc si většina z nich váží Formana zejména jako člověka.

Pokud by se nejednalo o tak zprofanované slovo, určitě bych tento životopisný snímek označila slovem „lidský“, protože tak na mě v nejlepším smyslu toho slova působil. Bohužel se ale domnívám, že je toto slovo již příliš devalvované a mohlo by nakonec působit na čtenáře spíše negativně, tedy zcela v protikladu k tomu, co bych si přála vyjádřit. Raději tedy zůstanu i na závěr u prosté myšlenky, kterou jsem vyslovila v úvodu – je to film, který opravdu stojí za to vidět.

Lucie Procházková