KulturaSpolečnost

Lipsko - město, které uměním žilo a žije

Lipská hala moderního umění patří k největším stánkům svého druhu v Německu. Historie městské sbírky si připisuje již třetí století existence. Poznamenána nacistickým i komunistickým terorem ukazuje kontinuální životnost ve spojení hesel – město, občané a kultura, kterak připomněla i nedávno konaná výstava v ještě novotou se skvícím „chrámu umění.“

Trocha živé historie

Tak nějak vypadala akcie, průkazka člena lipského uměleckého spolku koncem 19. století

Foto: Tomáš Kavka

Lipsko jako průmyslové středisko Saska se významně podílelo na industrializaci a hospodářském rozvoji Německa již od počátku 19. století. Při využití své výhodné polohy v srdci německých oblastí se stalo intenzivní obchodní křižovatkou, lidé ve městě bohatli a to se příznivě projevilo ve všech formách městského života. Roku 1837 zde skupina kulturymilovných občanů založila umělecký spolek, který ve městě oživil zájem o výtvarné umění. Tzn. Leipziger Kunstverein se snažil z prostředků, kterými členové benevolentně na jeho činnost přispívali, rozvíjet výtvarný kulturní život. Každý druhý rok pořádala převážně laická organizace prodejní výstavu uměleckých děl soudobého a starého umění, z níž vybírali její představitelé obrazy pro nákup ke slosování mezi své členy a ze zbytku vytvářeli vlastní, občanskou sbírku, kterou se snažili zpřístupnit všem občanům města.

Budova starého Muzea z padesátých let 19. století

První výstava přinesla obrovský úspěch, když se vystavené obrazy přišlo roku 1837 prohlédnout 17 tisíc návštěvníků, vlastně celá jedna třetina veškeré lipské populace a tak tahoun saského průmyslu a tiskové svobody celé střední Evropy dokázal, že umění bude mít v nastávajícím technologickém věku k průmyslu hodně blízko. Brzy se také dočkal od města za velice výhodný pronájem prostor ke stálé výstavě obrazů, které se převážně díky darům a neustálému opečovávání několika jedinců dařilo skrze všechny stylové epochy doplňovat a opečovávat. Z dědictví Heinricha Schlettera, bohatého lipského obchodníka byla poté v 50. letech 19. století postavena i vlastní muzejní budova. Ta se slavnostně otevřela veřejnosti 18. prosince 1858 a právě tímto výročím si Muzeum svoji historii, neodmyslitelně spjatou s občany města, v loňském roce připomnělo. Spolek totiž posléze ve spojení s radnicí Muzeum až do nástupu nacismu provozoval. Díky spolupráci s městem došlo ke spojení sbírek, které do té doby byly v různých objektech radnice, jako třeba v městské knihovně. Spolek sice v roce 1945 zanikl a veškeré jeho sbírky, když už nebyly zničeny nacisty jako předměty vzrhlého umění (entarte Kunst) nebo odvezeny osvoboditeli do Sovětského svazu, znárodnil komunistický stát, ovšem po roce 1989 byl obnoven a na slavnou tradici navázal jako tzv. nový lipský umělecký spolek (Neuer Leipziger Kunstverein).

Umění v Lipsku – záležitost všech občanů

Na výstavě ke 150. výročí Muzea byl k vidění i obraz W. Tübkeho Socialistická brigáda z roku 1964.

Zdroj: Museum der bildenden Kunst zu Leipzig

Spolková organizace k podpoře umění, která poměrně rázně ovlivňuje a také se stará o umělecké sbírky nebyl žádný lipský vynález. Doba, ve které se spolek ustavil byla na podobné organizace velice bohatá, svoji Krasoumnou jednotu měla v té době i Praha. Nicméně svůj městský charakter si zachovávaly spolky německé prostředí, když si téměř každé z větších či menších měst vytvořilo jednak svoji vlastní organizaci, ale také založilo i svůj chrám; podobně jako Lipsko dostaly své výstavní domy třeba i Brémy, Hamburg a samozřejmě i centrum tehdejšího německého výtvarného umění Mnichov. Takové spolky také vzájemně spolupracovaly a snad i proto na západní straně Země fungují kontinuálně a ovlivňují umělecký život jednotlivých měst až doposud. Nade všemi stojí zastřešující organizace, která k dnešním dnům sdružuje přes 200 spolků jednotlivých větších i menších měst a čítá přes 100 tisíc členů.

Dnešní lipské Museum čítá přes 55 tisíc kusů ve své grafické sbírce, více jak 3000 kusů má obrazová galerie a výčet uzavírá na 800 plastik a 400 různých uměleckých medailí a plakátů. Mezi vším vyniká sbírka holandského malířství 17. století, jejíž původ se počítá od daru obchodníka Gustava Moritze Clausse ze 60. let 19. století. Ve sbírkách ovšem nechybí ani zástupci italské a severoevropské renesance, kterým vévodí osmnáct prací staršího a mladšího Lucase Cranacha. Zvláštní pozornost poté zaslouží i práce 19. století, jehož počátek reprezentuje asi nejvýznamnější německý romantik Caspar David Fridrich a pokračuje potom skrze práce představitelů historické malby düsseldorfské školy (Fridrich Lessing ad.). Práce, které spolek získával právě na základě společného financování všech přispěvatelů, na něž navázala i malba 2. poloviny 19. století, jejíž nákupy významě přímo ze svého odkazu 500 000 Marek podpořil další obchodník a také dlouholetý předseda spolku Theobald Petschke v roce 1888. Ze všech soch, se mezi množstvím antickým postav vyjímá známá plastika Beethoven od místního rodáka Maxe Klingera, se kterou se prosadil na výstavě ve Vídni v roce 1903.

Museum výtvarného umění v Lipsku dnes

Foto: Tomáš Kavka

Jelikož doba nacismu a komunismu svobodnému rozvoji umění mnoho nepřála, stalo se Lipsko znovu kulturním fenoménem až po pádu zdi roku 1989. V posledních letech byly musejní sbírky doplněny několika zásadními díly současného umění především tzv. Lipské školy kolem Wernera Tübke a jeho žáků, kteří dostali přízvisko Nová lipská škola (Neuer Leipziger Schule), když se do sbírek dostalo několik kreseb i u nás známého Neo Raucha. Tübke jako představitel socialistického realismu ve výtvarném umění a Rauch lavírující mezi Tübkovým dědictvím a abstraktní malbou přitáhli znovu pozornost světové veřejnosti na Lipsko. Město se tak za významné podpory německé vlády dočkalo v roce 2004 nové, monumentální umělecké haly. Totiž Městské muzeum umění vybudované v 19. století bylo srovnáno se zemí, jelikož jej východoněmecká vláda po jeho válečném vybombardování označilo za nepoužitelné.

Na podzim 2008 otevřená výstava sto padesáti nejvýznamnějších obyvatel Lipska po každém roku reprodukuje historii jednak Muzea, tak i osobností, které do jejího vývoje významně zasáhly. Přirozeně se tu tak setkáme se zakladateli Muzea, nejvýznamnějšími osobnostmi pocházejícími z Lipska a to nejenom umělci. V jednom roce se nám tak představí třeba Richard Wagner, v jiném zase Walter Ulbricht. Nicméně výstava zprostředkovává i pohled do každodennosti Muzea, a tak se nám na výstavě ve dvacátých letech představuje třeba vrátná nebo svářeč, symbol to moderní opravy Muzea. Lipsko tak výstavou navazuje na bohatou městskou minulost, které vždy leželo umění přímo v srdci.

Tomáš Kavka