DIALOGEditorial

Vážení a milí čtenáři,

před několika dny jsme si připomenuli dvacáté výročí pádu komunismu v Československu. Záměrně nepíšu, že oslavili, protože mám dojem, že radosti kolem letošního 17. listopadu bylo pramálo. Vzpomínkového pochodu nazvaného ´Průvod po dvaceti letech´ z Albertova na Národní třídu se zúčastnilo na 5 tisíc lidí, z nichž nezanedbatelná část vyjadřovala různou formou svoje zklamání a rozčarování z nynější politické situace v zemi. Terčem posměšných narážek byl především prezident Klaus, ale ani ostatní čelní představitelé nejsilnějších politických stran neunikli kritice. Není se co divit, když více než 80% občanů je nespokojeno se situací v naší zemi, stabilní voličskou základnu si udržují komunisté a roste popularita Dělnické strany. Byli to ostatně Vandasovi chlapci, kteří se na sebe snažili strhnout největší pozornost a částečně se jim to i podařilo. Média obšírně referovala o násilnostech a řádění „radikálů“, kteří se pokoušeli napadnout účastníky vzpomínkového pochodu.

My jsme si "radikalismus" zvolili za téma nového čísla Revue Dialog. Politolog a přední český radikál Ondřej Slačálek se v našem profilovém rozhovoru s Felixem Xaverem proti spojování radikalismu s neonacismem důrazně ohrazuje a připomíná původní význam slova, který znamená jít ke kořenům problému. Dle jeho názoru jsou to především média, která se bojí přesného pojmenování neonacistů. Ani Tobias Korter ve svém článku "Ať žije svoboda" nepoužívá pro neonacisty přívlastek radikální, ale označuje německou NPD za pravicově extremistickou politickou stranu. Jan Vršovský se zamýšlí nad otázkou, nakolik by stát měl radikalismus regulovat či omezovat. Co to ale je onen "radikalismus"? Tomáš Kavka připomíná, že slovu radikální nemůžou být přisuzovány pouze negativní konotace. Naopak radikální tendence přispěly k prosazení volebního práva žen či odstranění rasové segregace. A s odkazy do politické sféry a kritikou společnosti se vymezil i radikalismus umělecký.

To potvrzuje článek Felixe Xavera, který mapoval graffitti fotbalových chuligánů v ulicích Bělehradu. Tématu street artu - tentokrát v ulicích pražských - se věnuje i Klára Rybníkářová. Ostatně kultura má v Revue Dialog svoje pevné místo, a to nejen ta radikální. Lucie Procházková přispěla do našeho časopisu recenzí na dokument "Miloš Forman: Co tě nezabije..." a na stránkách Dialogu se nám představuje i nově vzniklé Centrum pro studium populární kultury.

A kdybyste snad, čtenáři, zatoužili prozkoumat cizí země, můžete společně s Revue Dialog procestovat vlakem Balkán, vydat se na Ukrajinu nebo navštívit Linz, Evropské město kultury roku 2009. Přeji vám, aby četba Revue Dialog přispěla k vaší pohodě a příjemnému strávení podzimních měsíců.

Marek Škorvaga