DIALOGEditorial

Vážení přátelé dobrého čtení,

taky Vás někdy štve establishment? Nemůžete nebo nechcete se vyrovnat se status quo? Nespokojujete se s tím, že Váš šéf, Vaše organizace nebo státní orgán využívá své pozice, a že jeho zástupci jsou pouze bezcharakterními, slepými figurkami bez konkrétního vlastního myšlení a jednání. Myslíte, že se proti tradiční moci nedá bojovat, že je dobré sedět se založenýma rukama a myslet si své. Pouze si občas poslechnout šéfovu písničku a v klidu snášet jak rozkládá dobré dílo, třeba jenom proto, aby si mohl zahrát golf nebo využívat nějaké jiné papalášké strategie? Naštěstí ne všichni jsou tací, jak přesvědčuje i naše nové číslo Dialogu.

Přestože přišel ze Slovenska a usadil se v Ústí nad Labem, tak Jožo Lacko nepodlehl uzurpaci hlavounů a nakonec chlapům, co bourali v Matiční zeď nalil skleničku, jak přináší náš profilový rozhovor s romským občanským aktivistou. Projev odporu, hledání identity, vynalézání vlastní alternace má ovšem mnoho podob. K nim rozhodně patří i dnes tolik diskutovaný Street art. Náš redaktor Felix Xaver se za ním vypravil do Vídně, známé to Bráně na Balkán.

Kavárna Dialog

Foto: Tomáš Kavka

Že přišlo jaro a s ním i čas změn ukazuje i naše Genius locomoci, která Vám dává návod, kam a jak se vypravit užít první sluneční paprsky. Do Vídně, bývalého to města české dizidentské elity dnes míří hlavně uprchlíci z jiných částí světa. Tolik se změnilo, že našinec si sem už může za dobré dvě hodinky dojet třeba na pravý vídeňský Melange a to třeba do Café Dialog, jak dokumentuje obrazová příloha. V německých jazykových oblastech zůstaneme i při představení jiné skupiny rebelů, kteří šli přes mrtvoly. Škoda, že Baader Meinhof Komplex, který nedávno vstoupil do kin nepoukazuje již na trapné přizpůsobení se některých teroristů establishmentu. Nemálo jich totiž za pomoci východoněmecké StaSi dokonávalo svůj boj v pozici řadových občanů DDR.

A že chcete zůstat doma. I tu je mnoho nového. Několik knižních novinek na našem trhu představujeme ve spojení s probíhajícím projektem readme. Kniha o vrahovi prostitutek z pera Miloše Urbana je uchopena také jako boj proti nekompromisnímu establishmentu pražské radnice na pozadí pražské asanace, o tom, jak situace vypadá, když alternativa chybí vypráví zase Erik Tabery ve svém hledání prezidenta. Trochu z jiného soudku, spíše k zamyšlení je poukázání na výsledky privatizace v oblasti Náchoda, pro někoho možná dobrý tip na výlet, pro jiného další ukázka, jak vypadá neschopný establishment.

Tedy vidíte, je možné se vyhradit a pokoušet se něco změnit i rezignovat z mnoha úhlů pohledu. Jarní počasí je možná tou pravou dobou se spíše nějak zapojit. Začnětě třeba prosurfováním celého nového čísla naší Revue. Je totiž jedinečná a nikdy nevíte, jestli to třeba nebude naposledy, kdo ví co pohlavář udělá... Hlavně přeji všem pěkné a úspěšné jaro!

Tomáš Kavka