PolemikaKritika

Nad Libercem mezi mraky to žije

S hepylajfem i bez něj, ale k tomu se ještě dostanu

Plakát k filmu Grandhotel

Foto: archiv

Druhdy obtloustlý hošík s klasickou kytarou, který „miloval punk, žil punk a zemřel jako punk“ ve skutečnosti stále ještě žije a dává o sobě vědět dalším literárním počinem v podobě románu Gradhotel. Jaroslav Rudiš (1972) se již svým předchozím dílem Nebe pod Berlínem (Labyrint 2002) etabloval jako zdatný autor, schopný napsat svěží dílko, které osloví zejména generaci narozenou v první polovině sedmdesátých let, v letech osmdesátých jezdící s rodiči na prázdniny do NDR a dodnes na tyto časy s určitou nostalgií (ostalgií) vzpomínající. A pochopitelně mnohé další čtenáře. Román Grandhotel je zasazen do podivuhodné stavby hotelu na Ještědu, který připomíná raketu před startem do nových neznámých vesmírných prostor. Ve skutečnosti ovšem navždy připoutanou k zemi. Stejně tak hlavní hrdinové jsou – alespoň ve svých představách – na startovací rampě letu do úplně jiného života, ale ten je stále odkládán a spíše se s většími čí menšími obtížemi musejí srovnávají s realitou časoprostoru tady a teď. Vypravěčem příběhu je poněkud podivínský třicátník Fleischman, kterému v životě mnohé uteklo: jeho domovem je hotel, kde pracuje zadarmo; stará se zde o cokoliv, co je potřeba, nemá žádnou rodinu a jeho jediným příbuzným je provozovatel Grandhotelu, stárnoucí či spíše vysloužilý sexuální šampión východního bloku Jäger. Fleischman se svým životem není zvláště nespokojený, - jako prostě to neřeší - neboť v hotelu má dost času na to, aby se věnoval své hlavní životní náplni, totiž sledování mraků a vůbec počasí a zaznamenávání vše do grafů. Tato činnost je částečně podporou pro jeho hlavní akci, kterou ovšem není vhodné prozrazovat. Naopak se svým životem hrubě nespokojený číšník Patka je připraven pomocí globální distribuce globálního přípravku hepylajf vše změnit. Svůj život by ráda změnila i servírka Ilja, Patkova partnerka, ovšem není si vůbec jistá, zda na to bude stačit Hepylajf a společný život s Patkou. Životní posun by určitě uvítala pokojská Zuzana. Ta má ráda testy v časopisech a nemá ráda svůj osamělý život. Česko-německé vztahy v moderní historii a fenomén lidské identifikace a vykořenění rozvíjí Rudiš v postavě německého důchodce Franze, který Fleischmana pověřuje řadou „speciálních úkolů“ vedoucích k naplnění hesla „Člověk musí skončit tam, kde se narodil“ Výše uvedené a další postavy nechává Rudiš zažívat mnohé příhody a příběhy, od nichž se jejich jednání a vlastnosti odvíjí. Výsledkem je zdařilý výtvor, čtivý a vtipný příběh s řadou odkazů navozujících důvěrně známou atmosféru dob minulých, ovšem ozvláštněných humorem a literární nadsázkou. Souběžně s knihou vznikl i film stejného jména od Davida Ondříčka. Shlédnete ho sice rychleji, než přečtete nevelkou knížku vysázenou typem písma Dederon, ovšem o mnoho zůstanete ochuzeni. Proč Fleischman dostává dopisy z Německa a zda v nich není výtisk časopisu Am Himmel ohne Motor si ovšem musíte zodpovědět sami. To kdyby vás to zajímalo.

Tomáš Dvořák

Obálka knihy Grandhotel

Foto: archiv

Jaroslav Rudiš: Gradhotel. Román nad mraky. Labyrint, Praha 2006