PolemikaKritika

Potřebujeme veřejnoprávní televizní kanál?

Málokterá ze státních institucí je tak často a bouřlivě přetřásána v diskusích jako Česká televize. Jedni v ní vidí státní moloch a černou díru, kam jen zbytečně posíláme stále se zvyšující televizní poplatky, aniž bychom dostávali nazpět onu tak často proklamovanou veřejnou službu. Druzí ji vidí jako „intelektuální“ hráz proti jednoduchým pořadům komerčních televizí. Česká televize ovšem bohužel není posuzována jen podle měřítek kvality programu, ale rovněž je brána „ tak nějak politicky“. Může si za to do jisté míry sama. Všichni ještě máme v paměti stávku a plná náměstí sympatizantů ochránců svobody a demokracie, kteří přespávali přímo v budově televize. To nebyl ze strany veřejnoprávního kanálu nejideálnější krok a i dnes se najde mnoho mediálních a hlavně „nezaujatých“ expertů v čele s Petrem Štěpánkem či jeho jmenovcem Žantovským, kteří využijí každého zaváhání, aby nejasnou minulost ČT jedovatě připomněli.

Česká televize je tedy v podstatě jakýmsi otloukánkem. Stojí mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně by měla být televizí všech (podobně jako pan prezident) a na straně druhé by měla poskytovat určitou kvalitu. Problém je v tom, že onu kvalitu si každý z koncesionářských poplatníků představuje jinak. Pro někoho je vrcholným produktem zábavy a dobré pohody Hodina pravdy či Pošta pro tebe. Pro dalšího je to pozdní páteční večer, kdy běží na ČT2 Monthy Pythoni nebo dokumenty či filmový klub.

Veřejnoprávní televize by se příliš neměla ohlížet na koláče sledovanosti. Měla by být kritická, měla by bourat stereotypy, přinášet i „avantgardní“ pohledy na problém. Měla by být nezávislá a pestrá ve svých názorech. Dostáváme takovou službu? Těžko říci. Většina z nás to ani nežádá, hlavně když dávají nějaký ten seriál se známými hereckým hvězdami. Vrátil bych se ještě k tolik oblíbeným koláčům sledovanosti. Když sečteme podíl na trhu ČT1 a ČT2, tak se dostaneme zhruba k číslu mezi 25-20. Na „intelektuální“ ČT2 je to asi 5 až 8%. Je to málo nebo hodně? Žádné velké číslo to není, ale kde je chyba?

Chtělo by se říci, že na straně „otloukánka", ale realita je trochu jiná. Já osobně bych uvítal, kdyby i ČT1 byla plná dokumentů, zajímavých kritických diskusí na libovolné téma a filmů od Antonioniho, Bergmana či Viscontiho. Jenže na takovou chutnou krmi není český divák připraven a obávám se, že nikdy nebude. Před Sedmou pečetí dá vždy přednost Kameňáku a místo dokumentu o studené válce raději shlédne Novoty. Taková je realita. Je pouze jediný typ pořadu, na který se nechá český Honza zlákat, a to jsou původní české seriály. Ne, že by byly tak špatné jako slaďáky z Jižní Ameriky, ale řekněme si to na rovinu: jejich sledování je ztráta času a pokud právě tuto selanku vydává Česká televize za své nejlepší zboží, tak je něco v nepořádku, a to jak s ČT, tak s českým divákem. Ideální by bylo, kdyby se daly „předělat“ oba subjekty. Českého diváka však předělat nejde, pokusme se o to alespoň u naší, vaší České televize:). Jenže…jak? Otázku nechám bez odpovědi, protože tu nemám.

Česká televize rovněž podporuje českou kinematografii, což neváhá velice často připomínat doslova, kde se dá. Ovšem, jaké filmy a režiséry, že to podporuje? Nemá smysl je jmenovat, ale většinou jsou důkazem konformismu a schematického myšlení, které je České televizi vlastní.

Dalším kamenem úrazu jsou televizní poplatky, s nimiž je spojena samotná podstata veřejnoprávní televize v ČR. Kolik zuřivých diskusí se vždy rozpoutá, když se jedná v parlamentu o jeho zvýšení, všichni víme. Většina z nás jistě nemá problém z částkou, ale spíše s tím, jestli je její zvyšování něčím odůvodněné. Česká televize skutečně trochu připomíná onen příslovečný státní moloch, kde je těžké přesně zjistit, jestli jsou získané prostředky správně využívané. K tomu přidejme „přezaměstnanost“, kterou se sice současné vedení pokouší řešit, ale nezdá se, že by ze zeštíhlováním kádru nějak zvláště pospíchali. V tomto ohledu by si mohli vzít příklad od svých slovenských kolegů.

Doufejme, že za současného vedení pod ředitelem Janečkem se věci pohnou rychleji kupředu a Česká televize se stane takovou, jakou si všichni přejeme, tedy: finančně soběstačnou, nezávislou a také televizí, která se nebude soustředit jen na zvyšování podílu v koláči, ale hlavně na kvalitu svých pořadu. Jedině takovou veřejnoprávní televizi skutečně potřebujeme.

José Provazník